Italské Benátky jsem poprvé navštívila téměř před dvaceti lety krátce po pádu železné opony, v době, kdy jsme po létech izolace začali hromadně vyrážet za hranice všedních dní. V té době jsem za sebou měla pár studentských výletů do východního Německa, Maďarska a nesmím zapomenout na svou nejdelší cestu vlakem do tehdy sovětského Soči na výměnný studentský pobyt.
Benátky ale byly úplně jiné a atmosféra a architektura jihu mě zcela pohltily. Z té doby mi zůstalo několik vybledlých fotek, které ,ač pečlivě uzavřené v albu, získaly nevím proč červený nádech.
Letos na jaře jsem tedy vyrazila do Benátek znovu, tentokrát se svými dcerami, zopakovat si ten nezapomenutelný zážitek a všechno znovu a lépe vyfotit.
Tak tedy, zvu vás na procházku Benátkami.
Připlouváme do Benátek.
Ráno jsme byli v Benátkách tak brzo, že gondoliéři se teprve připravovali na další parný den.
Most Vzdechů, kterým chodili odsouzenci za smrtí.
Strážní věž.
Já a má děvčata na náměstí sv. Marka.
Jeden z bezpočtu kanálů.
Romantika v Benátkách.
Jedna gondola za druhou.
Kanál Grande z mostu Zlatníků
Most Zlatníků
Tržnice mě nadchla, no uznejte, není to nádhera?
Dóžecí palác
všudypřítomné stánky se suvenýry.
Žádné komentáře:
Okomentovat