Minulou neděli bylo opravdu nádherně, tak jsem vzala to naše zlenivělé psisko a vyrazily jsme spolu na dlouhou procházku. Sluníčko příjemně hřálo a několikakilometrová cesta nám vesele utíkala.
Většina šípků už je otrhaná, nebo opadaná, ale pořád ještě je na co se dívat.
Tenhle list mě zaujal, protože ležel uprostřed louky a široko daleko nebyl jediný kaštan.
Týna byla pořád daleko za mnou.
Přestože jsme vyrazily za plného slunce, domů jsme se vracely za soumraku.
Žádné komentáře:
Okomentovat