Včera byl další netypicky nádherný listopadový den. Z práce jsem přijela později než obvykle a než jsem udělala všechny domácí nezbytnosti, vyrážely jsme s dcerou Pájou na procházku s psiskem téměř za soumraku. Když jsme přišly k rybníku, sluníčko se už pomalu sklánělo k západu. Pája vylezla na strom, aby vyfotila ten nejkrásnější západ slunce, když se vracela dolů, asi dva metry nad zemí jí pod rukou praskla suchá větev a ona...Ve mně by se v té chvíli krve nedořezal...Buchla sebou na zem, zády padla na vedlejší strom a vyrazila si dech. Samozřejmě, že jsme ani jedna neměla u sebe telefon, domů kilometr a tma na krku. Naštěstí se Pája rychle vzpamatovala a po ujištění, že má všechny kosti celé, jsme pomalu vyrazily k domovu. Svůj krkolomný výkon naštěstí odnesla jen pořádným leknutím a naraženými žebry, ale stále tvrdí, že ta fotka za to stála.
Toto je ten osudný rybník.
Tuhle jsem fotila já ze země:
A tuhle Pája ze stromu. Co myslíte, stálo to za to?
Žádné komentáře:
Okomentovat