Rychle se blíží léto a s ním čas dovolených a doufejme, že i krásného počasí. No a v počasí je právě ten problém, já jsem svázána celozávodní dovolenou , a protože náš podnik má snad patent na špatné počasí právě v době dovolené, začali jsme před lety raději jezdit k moři, než celé dva týdny koukat z okna do deště, v horším případě na zasněžené hory. A to si nevymýšlím, protože právě pátého srpna v Nízkých Tatrách se nám to stalo.
Pro nás, Jihočechy nedisponující žádnými závratnými výplatami, které by umožňovaly strávení dovolené v exotických zemích, je asi nejdostupnější Jadran, který je pro nás relativně blízko a dá se tam v pohodě dojet autem. Divoké chorvatské pobřeží, které hlavně na venkově není přelidněno, je navíc doslova prošpikováno kouzelnými rybářskými městečky. Jedním z nich je i Primošten. Zastavili jsme tam časně ráno, krátce po svítání, předchozí večer byla zřejmě bouřka,protože všechno bylo svěží, umyté a voňavé ránem. Městečko se pomalu probouzelo, z pekárny vonělo čerstvé pečivo a káva a přímo volalo k posezení po dlouhé cestě. Úzké uličky byly téměř liduprázdné a na pláži byl jenom pán s bílým psíkem. Když řeknu balzám na nervy, je to to správné přirovnání.
Žádné komentáře:
Okomentovat