V minulém článku jsem slibovala, že vás pozvu do našeho zahradního altánku v jeho novém kabátku.
Tak ještě pro připomenutí v altánku jsem strávila dětství já i mé dcery, posledních minimálně pět let sloužil jako skladiště všeho možného potřebného i nepotřebného. Venkovní nátěr se čas od času obnovoval, ale uvnitř nebyl altánek ničím natřený nikdy. Jeho stěny "zdobily" pouze dětské kresby, čmáranice, razítka a obtisky, no žádná velká paráda
A já když už jsem byla s tím natíráním tak rozjetá vytvořila jsem z kůlničky domeček a takhle to dopadlo.
Stěny jsem v rámci možností očistila a natřela jak jinak než na bílo. Aby té bílé nebylo moc středové trámky jsem udělala hnědé, a protože přece jenom je potřeba mít na zahradě po ruce spoustu věcí vymyslela jsem si nad gaučem půdičku z bočnic naší staré postele a vznikl tak celkem velký úložný prostor.
Altánek je maličký pouhé dvakrát dva metry, ale než jsem ho celý zvenku i zevnitř třikrát natřela pěkně mě bolela ruka.
Altán je z modřínových prken, stěny byly hodně poničené, proto jiná než krycí barva nepřipadala v úvahu a bílá pěkně opticky zvětšila a prosvětlila maličký prostor. Strop vypadal dobře tak jsem ho nechala přírodní jenom jsem ho dvakrát natřela luxolem v odstínu modřín. Na fotce to ani nevypadá, ale nikdo by neřekl, že jsou to čtyřicet let stará prkna.
A nakonec nevětší poklad jaký v altánku mám. Je to vyšívaná dečka z výbavy mojí babičky, byla zřejmě hodně používaná a zub času na ní zanechal několik dírek i látka je už dodně vetchá a trhá se jako papír tak jsem ji silně naškrobila opatrně vyžehlila a snad bude ještě pár let dělat parádu.
Tak to je moje práce za poslední skoro dva měsíce a myslím, že se dílo docela i podařilo
Žádné komentáře:
Okomentovat