Na jeden podvečer jsme si na dovolené naplánovali výlet do starobylého města Salona, které se před více než 2000 tisíci lety rozkládalo na území současného průmyslového předměstí Splitu - Solinu. Celý týden bylo opravdu veliké horko a i v šest navečer kdy jsme po areálu chodili bylo téměř nesnesitelné vedro. Celý areál je poměrně rozlehlý a jednotlivé zbytky budov jsou docela daleko od sebe, bez plánku by bylo téměř nemožné všechny budovy objevit. Pro vás, kteří se do Solinu někdy vypravíte mám několik poznatků.
Už při příjezdu ke Splitu jsou četné cedule navádějící na parkoviště k hlavní bráně do areálu. První část - manastirine je kupodivu zdarma, ale na jejím konci vás odchytí panáček a skásne vás 20 kuna na osobu, dostanete plánek areálu v češtině a s nadšením se vrhnete do poznávání minulosti, ale pozor! Tento úžasný kus země, který vás okamžitě vtáhne do minulosti slouží domácím jako místo pro venčení psů! Ano, to za co platí turisté vstupné je z jiných míst Solinu volně přístupné a vy si musíte dávat sakra pozor kam šlapete! Já jsem o tom sice na netu v několika diskusních fórech četla, ale však víte co se toho napovídá a napíše a já jsem opravdu nečekala že to bude až tak pravda. V tom horku se nám nechtělo hledat místo kudy do areálu bez placení. Bez plánku který jsme u vstupu dostali bychom stejně málo co našli, ale tento přístup chorvatů mě docela zamrzel. Když si vzpomenu na pořádek v italských Pompejích, nebo římské Fórum Románum je mi z toho smutno.
Tak to je to co mě na tomhle výletě nemile překvapilo.
Ale dost nářků. Za vidění Salona určitě stojí a pokud se někdy budete nacházet v okolí Splitu určitě se tam vypravte. Toto místo vás okamžitě pohltí a vy si začnete představovat jak se před více než 2000 tisíci lety žilo. Pojďme se tedy projít Diokleciánovým rodištěm a zapomeňme na chvíli na realitu.
Přibližně uprostřed této fotky v udolí mezi kopci můžete spíš tušit než vidět zříceninu hradu Klis, který jsme navštívili minule a rozhodně doporučuji ho taky vidět.
Tyto úžasné obrovské borovice tyčící se nad zbytky staveb mi připomněly italské Pompeje.
I na fotkách je vidět, jaké v těchto místech vládne parné léto bez vody. Nikde není ani stéblo zelené trávy.
Květ agáve - aspoň něco živého v této vyprahlé zemi...
A to nejlepší nakonec. Na severozápadním konci města se rozkládá velkolepá třípatrová stavba amfiteátru. Cesta k ní byla nekonečná a už jsme ani nedoufali, že ji najdeme těsně v jejím sousedství a vlastně už i před ní začínají moderní domy města Solinu. Amfiteatr jsem se pokusila vyfotit funkcí panorama, jeho velikost můžete porovnat s velikostí dvou postaviček uprostřed arény :)
Propojení starého a nového - 2000 let stará Salona a hned za ní moderní stavby Splitu...
Poslední ohlédnutí do arény a vracíme se vyprahlí k autu. Cestou zpět se ještě zastavíme na večerní procházku v Trogiru, ale o tom zase jindy.
Žádné komentáře:
Okomentovat