A to né jen tak ledajaké! Máme desetiměsíční mládě želvy vroubené, no a jak jsme k němu přišli?
Jako malá jsem měla želvu stepní. Koupili mi ji rodiče na výstavě drobného zvířectva v Žirči u Dvora Králové nad Labem, někdy koncem sedmdesátých let. Byl to dospělý exemplář blíže neurčného věku a pohlaví. Jmenovala se Poldinka a měla jsem ji asi deset let až se jednoho jara neprobudila ze zimního spánku. Mám pár černobílých fotek a často jsem na ni vzpomínala, byl to nenáročný mazlíček a chronický útěkář. Ani byste nevěřili, jak taková želva dokáže upalovat když na ni chvíli nekoukáte!
Před časem jsem našla stránky chovatele suchozemských želv a zase to ve mě začalo hlodat, mít tak malou želvičku! Moje nadšení ale zbytek rodiny tak nějak nesdílel a brzo se o želvě přestalo mluvit úplně. No a včera když dcery přijely na víkend, se najednou na stole objevila malá polystyrenová krabička, no a v ní pod dřevěnými hoblinami trůnil náš Evžen.
Byl to pro mě docela šok a vůbec jsem nechápala na co koukám.
A Evžen už bydlí v akvárku po broucích, nahřívá se pod žárovkou a miluje květy pampelišek.
Zatím je to opravdu prcek měří 6 cm a než spořádá jeden pampeliškový květ, musí se během jídla několikrát prospat.
Dospělý(á) bude někdy mezi 10 až 20 lety bude mít 25-33 cm a 2,5-3,5 kg, ale do té doby musí ještě spořádat pořádnou hromadu pampeliškových květů 
Až naše Testudo marginata trošku povyroste, zase vám ji ukážu. Teď jí musíme pořádně dovybavit bydlení a co nejdřív ji přihlásit na úřady.
Žádné komentáře:
Okomentovat