Ve Svatém Jánu jsme byli s manželem před dvaceti devíti lety. Tehdy ještě svobodní, mladí a plni elánu. Vůbec si nepamatuji, že bych se při výstupu na vyhlídku zadýchala a spotila tak jako včera a ani koleno mě tenkrát druhý den určitě nebolelo. Tehdy nás tam vzal známý na víkendový výlet se spolkem turistů a bylo to moc prima. Když o tom dnes tak přemýšlím je možné, že právě Bohouš v nás tenkrát nastartoval ty toulavé boty.
Takže včera podruhé, cestou do Černošic do zahradnictví k paní Najmanové ještě pro nějakou tu květenu do naší rodící se zahrádky, jsme se zastavili ve Svatém Jánu. Brzo ráno jsme to tam měli skoro sami pro sebe a moc jsme si to užili, ještě bych se tam chtěla vrátit jednou, na podzim až budou barevné stromy, to musí být teprve nádhera!
Za dalších třicet let už tam touhle kozí pěšinou určitě nevylezu, ale třeba se ještě jednou zadaří 
Žádné komentáře:
Okomentovat