Po překročení ptoka Seebsbach jsme uhnuli z nezáživné Graselovy stezky a vydali jsme se mezi slunečnicovými poli ke zřícenině hradu Kollmitz. Protože jsme výlet plánovali narychlo den předtím, vůbec jsem si nezjišťovala jak hrad vypadá ani jaká je otevírací doba. Po zkušenostech od nás jsme víceméně předpokládali, že bude v pondělí zavřeno a tak si prostě řekneme hrad a půjdeme dál. Už cestou kdy se nám na chvíli otevřelo před očima údolí řeky Dyje nad kterou hrad stojí mě překvapila jeho rozlehlost a po příchodu k bráně i milé zjištění, že je otevřeno.
Milým překvapením ale nebyl konec. Po zaplacení symbolického vstupného ( 2 eura a karty neberou) dostanete plánek hradu s českým výkladem a 2 klíče od přístupných vyhlídkových věží. Funguje tu bufet s chlazenými nápoji a připraví vám i rychlé občerstvení. Paní v bufetu je milá a pár německých slovíček vám na domluvení stačí. Cedulky po celém hradu s popisem jednotlivých míst jsou i v češtině a je tu spousta místa na posezení a to hlavní, skoro žádní lidé.
Pobyli jsme na hradě asi hodinu a půl a za tu dobu tu s námi byly dvě nebo tři rodiny s dětmi a pár starších párů. prostě pohoda.A málem bych zapomněla na hodně podstatnou věc, tu mají i čisté záchody s mýdlem i papírovými ručníky!
A jak se na hrad Kollmitz dostanete? Ze Slavonic přes Dobersberk do Raabs a odtud buď necelých pět kilometrů po turistické značce lesem, anebo až k bráně hradu autem.
A teď vás zvu vzhůru na hrad.
Výhledy z obou věží jsou vážně dech beroucí...
a trochu té hradní fauny a flóry...
A cestou zpátky do Raabs les plný divokých bramboříků, tu vůni si nedokážete představit!
Prostě se nám tu líbilo a vřele návštěvu tohohle hradu necelých třicet kilometrů za hranicemi doporučuji. A ještě jedno zastavení jsme stihli, tentokrát to bylo přímo na hranicích a o tom zase příště.
Žádné komentáře:
Okomentovat